Narodil se 16.dubna 1991.
V roce složil svoji první zkoušku ZM. Po měsíci následovala zkouška ZVV1,
a pak to šlo rychle IPO 1, 2,3, OP 1, ZV 2, SchH1. Několikrát se umístil v soutěži na prvních místech, stal se i účastníkem mistrovství ČR ve výkonu kníračů, kde se nejlépe umístil na 7.místě.
Odešel do psího nebíčka 12.1.2002.
Jak už jsem řekla v úvodu, byl to můj nejlepší pes. Složili jsme spoustu zkoušek, věrně mě vždy strážil a můj manžel měl vpodstatě štěstí, že jeho si oblíbil hned na začátku.
I tak mu dělalo problém vystát, když jsme se k sobě moc měli…
Až jsem vlastně o něj přišla, tak jsem pochopila, jakého jsem měla psa….
Nikdy nezapomenu, jak jsem si pro něj jela do vesnice Rudice u Blanska. Já, ve svých 17letech neznalá velkých kníračů, jsem po zkušenostech se štěňátky německých ovčáků, jsem měla malou kabelu přes rameno a v ní malý pešeček, abych štěńátko zabavila, než se hromadnými prostředky dostaneme domů.
Když jsem brzy ráno přistoupila k malé předzahrádce domu chovatelky, vyběhli z poza domu malí střední rafani a štěkali, co to dalo. Byli dva a za nimi přiběhla maminka štěňátek Dagi Biga. A za ní samotná chovatelka. Když uviděla v mých očích úžas hraničící až se strachem, tak mě začala uklidňovat. Já mezitím vykoktala: "To jsou štěňátka z dřívějšího vrhu, že jo?"
"Pojďte vklidu dál," pokračovalo v uklidňování mě samotné. A v tu chvíli mi začalo svítat! To zuřivé psisko, co mi právě rve kalhoty, to je to mé štěňátko Brym. Nebyla jsem vskutku připravená, že to bude takové rvavé a už v 7 týdnech tak velké. Vážil 10kg! Nebyl k uklidnění a o tom, že by si třeba na chvíli odpočinul, tak to ani náhodou. Zuřivě se přetahoval o pešek a ani své mamince ho nechtěl předat. Načež na něj zavrčela, což samozřejmě nepomohlo, tak ho přední packou nabrala tak silně, až chudinka odlétl. Tam se oklepal a vrhnul se znovu po ní. "To víte, mají trochu tvrdší výchovu," konstatovala chovatelka a já se jala jí ještě přesvědčit, že jí nechám peníze, ale takové štěně, že já nechci, já chtěla sladké štěňátko a ne aligátora. (Ta přezdívka mu už později zůstala, v budoucnu se totiž nerad nosil, a kdykoliv jsem to udělala, tak se mě jal kousat, kam se dalo…)
Chovatelce dalo docela dost práce mě přesvědčit, ale asi s tím měla zkušenosti.
Cestu domu ani nebudu popisovat, jen tolik, že kabelka mě byla na nic, a já ho celou dobu ve vlaku měla na klíně. Hlavu měl u jedné paní na nohách (ještě, že byla tak hodná) a zadními nohama se opíral pánovi vedle o kalhoty.
Tak to snad k té cestě….
Foto: Brym ve dvou měsících...
